Jdi na obsah Jdi na menu

Kronika promluvila o Brníčku

27. 2. 2012


O BRNÍČKU

Vypsáno z rukopisu faráře Františka Kučery (spisovatele Adama Chlumeckého).

 

Kdy a kým Brníčko založeno bylo, pro nedostatek dějepisných zpráv určiti nelze. Založeno bezpochyby v století 13 od pánů, kteří se rytíři z Brníčka zvali a hrad tento za sídlo vyvolili. Za časů hrdinného a slavného Karla IV. bydleli tu potomkové slavného rodu Kunštátského, bratři Imram a Michal z Brníčka. Zmínka o nich děje se v zemských deskách r. 1356, že prodali Pavlovi ze Sovince obec Sudkov se všemi požitky za 190 kop grošů. Tito však dědičně postoupili r.1377 veškeré panství Mikulášovi Moravovi z Otaslavic, rovněž z rodu Kunštátského. Mikuláš Morava upsal manželce své Markétě na svém panství 24 kop grošů ročního příjmu, zemřrel pak zanedlouho bez dědiců, načež markrabě Jošt statky jeho zabral a v r. 1397 rytíři Bernardovi Hechtovi z Schohendorfu opět propustil s volným právem dědičným. Patřilo tehdy ku panství tomuto kromě hradu městečko Brníčko (městečkem se stalo kolem r. 1400) a z dědin: Strupšín, Nedvězí, Kamenná, Rohle, Obědné, Benkov a Medlisko. Rytíř tento potřebuje peněz, přijal r. 1417 též Bohuše Jana ze Schonwaldu ve spolek a s ním pak bojoval, jsa ve straně katolíků, proti husitům, od nichž hrad Brníčko byl často napaden, ale dobyt nebyl. Jan ze Schonwaldu přibral ještě svého bratrance Hinka Bohuše ye Schonwaldu ve spolek. Po 30 letech, když zemřel Jan ze Schonwaldu, musilo býti Brníčko prodáno a dostalo se r. 1447 Janu Tunklovi, pánu ze Zábřeha. Pán tento nabyl před tím téhož r. 1447, koupí panství zábřežského od Jiřího z Kravař-Strážnice a počal se jmenovati Tunkl z Brníčka a ze Zábřeha. V majetek pána toho dostala se i osada Kolšov. Osada tato byla částí panství třemešského. Na místě osady stály dvě tvrze, jedna ležela, dle ústního předání, na místě statku č.9, druhá (nynější knížecí dvůr), na severním konci osady. Když ve válkách husitských byl Třemešek dobyt, přešly obě Kolšovské tvrze, robotníky obydlené v majetek Jana Tunkla, který těšil se veliké přízni krále Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Když Jan Tunkl zemřel, zabrali oba synové jeho, Jan a Jiří starší majetek a všemožně jej zvětšiti hleděli.

 

Roku 1464 získali kupem od p. Matěje ze Šternberka hrad Hoštýn, který již r. 1424 od husitů dobyt a zpustošen byl i s více příslušnými vesnicemi a spojili je se Zábřehem. Poněvadž Tunklové, sídlíce na oblíbeném svém Brníčku o znovuzřízení poměrně ještě dosti zachovalého hradu Hoštýna se nestarali, zůstal hrad trvale v rozvalinách.

Již od časů pradávných vlnily se ohromné rybníky mezi Zábřehem a Lesnicí, které teprv nedávno vysušeny byly. Za času krále Jana Lucenburského, protrhly se následkem strašných lijáků hráze některých rybníků a zpustošili nížiny záplavou kolkolem.Nával byl prý tak hrozný, že jedna celá vesnice, Závořice zvaná, zmizela ve vlnách. Na jich místě stály do nedávna ještě 2 rybníky „závořické“ zvané. Lid si vykládá, že někdy na samém dně jednoho rybníka bylo viděti i kus kostelní věže s křížem. Od r. 1447 patřily ony rybníky spolu s panstvím zábřežským ku Brníčku. Řečený Jiří Tunkl byl prý velikým milovníkem rybářství a také poddané své všemožně k tomu měl, aby buď lovením ryb aneb pletením sítí se zabývali.

Tomuto Jiřímu staršímu, dovolil Markvart ze Zvole a na Dubčanech, jménem Znaty Zvolského, pána na Postřelmově, že směl ze Struhy po pozemcích postřelmovských do rybníka závořického vodu vésti a rybník ten postřelmovskými pozemky zvětšiti. Za to, ale bylo Jiřímu Tunklovi mnohé a rozsáhlé výhody poskytnouti, jak list daný a psaný v Olomouci léta od narození syna Božího 1489, ve čtvrtek na den sv. Korduly dokazuje.

Když vznikly nebohé boje mezi Jiřím z Poděbrad a Matiášem uherským, stáli pánové z Brníčka na straně prvního a dostali se následkem toho do sporu se svými sousedy katolickými, při čemž bylo Brníčko r. 1469 obléháno, dobyto a rozbořeno. Od těch dob zůstal hrad v troskách.

Osada Brníčko utrpěla za války této sice velikých škod a vzala z polovice za své, ale udržela se přece. Věrnost vladyků brníčských odměnil Jiří tím, že téhož roku veliké jejich panství z lenního svazku vypustil, učiniv je svobodným statkem. Panství jejich bylo skutečně rozsáhlé.

Patřilo k němu: Zábřeh, Brníčko, Strupšín, Nedvězí (v okolí zdržovalo se mnoho medvědů, od nichž obec jméno své dostala), Kamenná (má svůj název od kamení, jehož v okolí se množství láme), Rohle (v okolí zdržovalo se v dobách minulých mnoho parohaté zvěře, dosud mají tam obecní pečeť s jelením parohem), Obědná, Benkov, Medlisko, Hoštýn, Rovensko, Postřelmůvek (koupil je Jan Tunkl od Jiřího z Kravařů-strážnických r. 1447), Závořice. Mimo to panství zasahovalo do Postřelmova, Lesnice, Leštiny, Zvole, Dubicka, Bohuslavic, Hrabové, Vitošova, Chromče a Rudy.

Ohromné toto panství spravoval Jiří Tunkl až do r. 1490. Roku toho nastoupil syn jeho Jiří Tunkl mladší. Tenkráte počala se vysoká hráz mezi oběma rybníky závořickými trhati a okolní lid obával se povodně nové. Tu napadlo Jiřímu Tunklovi, aby všechny rybničné hráze dal silnými zdmi nahraditi. Nemilosrdně hnav poddaný lid do práce, krutě trestal, kdo pracovati se vzpěčoval, až vše bylo dokonáno. Lid týraný proklínal krutého pána svého a Tunkl netěšil se dlouho dílu svému. Zemřel potom velmi náhle (jest to ten Jiří o němž vypravuje lidová pověst).

Jiří Tunkl zemřel již r. 1493 a následovl ho po něm bratr jeho Jindřich, jenž r. 1497 veškerá privilegia jeho předky daná potvrdil.

Roku 1509 prodal Jindřich panství Zábřeh, Brníčko, Rudu a Hoštýn madšímu Mikuláši Trčkovi z Lípy a tento pak r. 1513 Ladislavovi z Boskovic. Rod tento vymřel r. 1600 Janem Šemberou z Boskovic, jenž veškeré panství zanechal Ladislavu Velenovi ze Žerotína, synu sestry své Kunigundy. Panství spravoval až do zletilosti Velena, Bedřch ze Žerotína a Bernard z Drnovic. Po několika letech, když se ujal Velen správy panství, vypukla i na Moravě vzpoura proti Ferdinandu II, v r. 1618, při níž Velen zvolen za zemského hejtmana. Po nešťastné bitvě na Bílé Hoře r. 1620 uprchnul z Moravy, načež všechny jeho statky byly skonfiskovány. Císař daroval je r. 1624 po většině knížeti Karlu z Lichtensteina, jenž měl za manželku dceru Jana Šembery z Boskovic. Od těch dob patří panství tomuto rodu.

Od té doby Brníčko pozvolna opět roste . R. 1793 mělo 50 domů a 345 obyvatel, r. 1839 bylo 70 domů a 600 lidí.